Carioquinha

Carioquinha je brazilská instrumentální skladba ve stylu choro, kterou složil Waldir Azevedo a poprvé vydal v květnu 1949. Objevila se na straně A jeho první sólové šelakové desky Continental 16050, zatímco na straně B se nacházela skladba "Brasileirinho". Přestože se právě Brasileirinho později stalo jednou z nejslavnějších skladeb brazilské instrumentální hudby, Carioquinha má v Azevedově kariéře zvláštní místo jako součást nahrávky, která širšímu publiku představila jeho virtuózní hru na cavaquinho.

Žádná potvrzená nahrávka Carioquinhy od Djanga Reinhardta není známa. Skladba patří do brazilské tradice chora, nikoliv do evropského swingového repertoáru spojeného s Djangem. Obě hudební tradice však spojuje důraz na akustické strunné nástroje, instrumentální virtuozitu a výraznou melodickou improvizaci.

Po hudební stránce je Carioquinha živým instrumentálním chorem ve 2/4 taktu, charakteristickým pohyblivými melodickými pasážemi, opakujícími se rytmickými motivy a výrazným harmonickým pohybem. Cavaquinho vede melodii nad doprovodem akustických kytar, kontrabasu a rytmických nástrojů. Rychlé fráze, synkopované akcenty a souhra melodie s basovou linkou odrážejí typický hudební jazyk chora, brazilského žánru propojujícího evropské taneční tradice s osobitým brazilským rytmickým cítěním.

Pro hudebníky manouche jazzu představuje Carioquinha zajímavou alternativu k tradičním swingovým standardům. Rychlé melodické pasáže prověřují techniku pravé ruky a přesnost artikulace, zatímco harmonické postupy nabízejí prostor pro chromatické pohyby a improvizaci. Souhra sólového cavaquinha s doprovodnými kytarami navíc přináší inspiraci pro gypsy jazzové soubory, zvláště pokud aranž zachová původní brazilský rytmický charakter.

Zajímavosti:

• Carioquinha vyšla v květnu 1949 na straně A první sólové desky Waldira Azeveda. Na straně B se nacházelo dnes mnohem slavnější "Brasileirinho".
• Podle dobových vzpomínek byla právě Carioquinha zpočátku považována za nadějnější skladbu. Nečekaným průlomovým hitem se však nakonec stalo Brasileirinho.
• Na původní nahrávce hrál Waldir Azevedo na cavaquinho, Jorge Santos a Francisco Sá na kytary, Moacir Gomes zajišťoval rytmický doprovod a Sílvio Cesar, přezdívaný Tarzan, hrál na kontrabas.
• K nahrávání pro společnost Continental pozval Azeveda její umělecký ředitel Braguinha, který jej slyšel vystupovat v brazilském rozhlase Rádio Clube do Brasil.
• Brazilský virtuóz na cavaquinho Henrique Cazes se ke skladbě vrátil na svém albu "Henrique Cazes Tocando Waldir Azevedo" z roku 1990 a znovu na albu "Relendo Waldir Azevedo" v roce 1997.
• Carioquinha zůstává součástí výuky chora a byla zařazena do edice "Clássicos do Choro Brasileiro", která obsahuje instrumentální úpravy a doprovodné nahrávky pro hudebníky.

Carioquinha představuje důležitý okamžik v historii brazilského cavaquinha, kdy se nástroj tradičně využívaný především k doprovodu začal výrazněji prosazovat také jako sólový nástroj. Její rytmická energie a melodická vynalézavost dodnes inspirují hudebníky a nabízejí zajímavé propojení mezi brazilským chorem a akustickým jazzem.