Smoke Rings

Smoke Rings je americký jazzový standard, jehož hudbu složil Gene Gifford. Poprvé jej jako instrumentální skladbu nahrál Casa Loma Orchestra v roce 1932 a skladba se postupně stala jedním z charakteristických témat tohoto orchestru. Ned Washington k melodii později napsal text a vytvořil tak vokální verzi, kterou během 30. let převzala řada dalších interpretů.

Django Reinhardt nahrál Smoke Rings v Paříži v létě 1935 s rozšířenou sestavou Quintette du Hot Club de France. Vedle Djanga, Stéphana Grappelliho a rytmické sekce Hot Clubu se na nahrávce podílejí trumpetisté Arthur Briggs, Pierre Allier a Alphonse Cox a trombonista Eugène d’Hellemmes. Původní matrixové číslo je P-77435.

Hudební charakter:
Smoke Rings má zasněný a uvolněný charakter, který kontrastuje s mnoha rychlejšími swingovými skladbami Djangova repertoáru. Plynulá harmonie a snadno zapamatovatelná melodie vytvářejí téměř noční atmosféru a zároveň poskytují dost prostoru pro jazzové frázování a improvizaci.

Vztah k Manouche Jazzu:
Skladbu Django Reinhardt nenapsal, ale jeho nahrávka z roku 1935 ji přímo propojuje s raným repertoárem Hot Clubu. Neobvyklé použití dechové sekce ji navíc odlišuje od klasických čistě strunných nahrávek Quintette du Hot Club de France a ukazuje Djanga v širším jazzovém orchestru.

Zajímavosti:

• Hudbu složil Gene Gifford.
• Casa Loma Orchestra pořídil ranou instrumentální nahrávku 18. března 1932.
• Skladba se stala silně spojenou s Casa Loma Orchestra a fungovala jako jedno z jeho charakteristických témat.
• Ned Washington k melodii později napsal text; vokální verze byla copyrightována v roce 1933.
• Mills Brothers pořídili jednu z prvních vokálních verzí už v lednu 1933.
• Djangova nahrávka vznikla v Paříži v roce 1935 a má matrixové číslo P-77435.
• Session je neobvyklá tím, že Hot Club doplňují tři trumpety a trombon.
• Během stejné session vznikla také nahrávka Avalon.
• Casa Loma Orchestra skladbu znovu nahrál v roce 1937, čímž ještě posílil její spojení s orchestrem.

Smoke Rings je dobrým příkladem amerického tanečního repertoáru, který Django Reinhardt ve 30. letech přebíral a přetvářel podle svého. Jeho verze zachovává zasněný charakter skladby, ale zároveň jí dodává charakteristické frázování a rytmickou energii Hot Clubu.