Bouncin’ Around

Bouncin’ Around je instrumentální jazzová skladba belgického trumpetisty, aranžéra a kapelníka Guse Deloofa z roku 1937. Dnes je silně spojována s Djangem Reinhardtem, jehož první nahrávku doprovází jeden z nejzajímavějších příběhů v celé jeho diskografii.

Django Reinhardt nahrál Bouncin’ Around v Paříži 9. září 1937 v neobvykle malém triu s Louisem „Loulou“ Gastém na rytmickou kytaru a Eugènem d’Hellemmesem na kontrabas. Bez houslí, klavíru i bicích zůstává Djangova kytara úplně odkrytá a nahrávka díky tomu působí mimořádně bezprostředně a spontánně.

Podle Djangova badatele a sběratele Françoise Raveze Django skladbu před příchodem do studia vůbec neznal. Deloof ji měl složit teprve krátce předtím a byla údajně natolik nová, že byla na session sheetu ještě vedena pod pracovním označením Rythm in G Minor. Ravez popisuje, že Deloof Djangovi jednoduše zapískal melodii — a o několik minut později ji Django nahrával.

Hudební charakter:
Bouncin’ Around je živá swingová skladba v moll s kompaktní melodií, výrazným rytmickým pohybem a harmonií, kterou melodie velmi jasně sleduje. Djangova triová verze z roku 1937 je zvláštní právě svou úsporností: bez velkého ansámblu kolem něj vynikne jeho frázování, rytmický tah i schopnost okamžitě rozvíjet právě naučenou melodii.

Vztah k Manouche Jazzu:
Vazba je přímá díky Djangově nahrávce. Samotná skladba patří Gusovi Deloofovi, ale Djangova interpretace se stala jednou z hlavních verzí, přes které se Bouncin’ Around dostala do repertoáru Gypsy Jazzu. Zároveň jde o mimořádně názorný příklad Djangova legendárního hudebního sluchu a schopnosti během okamžiku vstřebat neznámý materiál.

Zajímavosti:

• Bouncin’ Around složil Gus Deloof, nikoli Django Reinhardt.
• Django pořídil první nahrávku skladby v Paříži 9. září 1937.
• Trio tvořili pouze Django Reinhardt, Louis Gasté a Eugène d’Hellemmes.
• Nahrávka má matrixové číslo 0LA 1953-1.
• Podle Françoise Raveze byla skladba natolik nová, že ji Django před session nikdy neslyšel.
• Ravez uvádí, že Gus Deloof Djangovi melodii jednoduše zapískal a Django ji o několik minut později nahrál.
• Na dokumentaci k session se měla skladba ještě objevovat pod pracovním názvem Rythm in G Minor.
• Django ji znovu nahrál v roce 1938 s orchestrem Philippe Bruna, takže existuje také výrazně orchestrálnější verze téže skladby.

Bouncin’ Around je tedy mnohem víc než další položka v Djangově diskografii. Pokud je dochovaná vzpomínka na session přesná, nahrávka vlastně zachycuje Djangův mimořádný hudební instinkt téměř v přímém přenosu — někdo mu zapíská neznámou melodii, on během několika minut pochopí její strukturu a rovnou z ní vytvoří hotovou jazzovou interpretaci.