Tears

Tears je instrumentální skladba Djanga Reinhardta a Stéphana Grappelliho, kterou Quintette du Hot Club de France poprvé nahrál v roce 1937. Melancholické mollové téma a kontrastní světlejší pasáže z ní udělaly jednu z nejlyričtějších skladeb spojených s Djangovým repertoárem.

První doložená studiová nahrávka vznikla v Paříži 21. dubna 1937. Stéphane Grappelli hraje na housle, Django Reinhardt na sólovou kytaru, Pierre „Baro“ Ferret a Marcel Bianchi na rytmické kytary a Louis Vola na kontrabas. Původní matrixové číslo je OLA 1705-1.

Hudební charakter:
Tears působí ve srovnání s klasickým repertoárem Hot Clubu neobvykle zamyšleně. Hlavní téma je postavené kolem c moll a má téměř zpěvný, melancholický charakter, zatímco kontrastní durová část harmonii výrazně rozjasní. Výsledkem je intimnější a citovější skladba než typický rychlý Djangův swing.

Vztah k Manouche Jazzu:
Vazba je přímá: skladbu vytvořili a nahráli Django Reinhardt a Stéphane Grappelli a postupně se stala součástí základního repertoáru Gypsy Jazzu. Zároveň ukazuje jinou stránku Djangovy hry — lyrickou, zdrženlivou a výrazově silnou místo čisté virtuozity.

Zajímavosti:

• Jako autoři jsou uváděni Django Reinhardt a Stéphane Grappelli.
• První doložená studiová nahrávka vznikla 21. dubna 1937 v Paříži.
• Původní nahrávka má matrixové číslo OLA 1705-1.
• Na nahrávce z roku 1937 hraje Django velkou část kytarového partu prsty pravé ruky namísto obvyklého trsátka, což přispívá k jemnému a intimnímu zvuku.
• Django skladbu znovu nahrál v roce 1940 ve výrazně odlišné sestavě s větším orchestrem a dechovými nástroji.
• Další verze vznikly pro francouzský rozhlas v roce 1947.
• Melodie bývá často spojována se starší romskou nebo sintskou ukolébavkou, přesný původ této tradiční melodie ale není doložen tak dobře jako historie samotných Djangových nahrávek.
• V roce 2000 napsala Françoise Hardy k melodii nový francouzský text a vydala ji pod názvem Tous mes souvenirs me tuent.

Tears ukazuje klidnější stránku Djanga Reinhardta a Stéphana Grappelliho. Nespoléhá na rychlost ani efektní swing, ale na jednoduchou, hluboce expresivní melodii a jemný harmonický kontrast, díky čemuž patří k nejvýraznějším lyrickým skladbám Manouche Jazz repertoáru.