Afternoon in Paris

Afternoon in Paris je instrumentální jazzový standard, který v roce 1949 složil americký klavírista John Lewis. První doložená nahrávka vznikla 17. října 1949 v New Yorku za účasti J. J. Johnsona, Sonnyho Stitta, Nelsona Boyda a Maxe Roache. Poprvé vyšla v roce 1950 u společnosti New Jazz. Širší popularitu skladba získala také díky Lewisově spolupráci s francouzským kytaristou Sachou Distelem. Jejich společná nahrávka vznikla v prosinci 1956 v Paříži a vyšla na stejnojmenném albu "Afternoon in Paris" v roce 1957.

Přestože Django Reinhardt v době vzniku skladby ještě žil, žádná jeho potvrzená nahrávka není známa. Spojení s jeho hudebním odkazem vzniklo prostřednictvím dalších hudebníků. Sacha Distel, významná osobnost poválečné francouzské jazzové kytary, skladbu nahrál s Lewisem v roce 1956. Ještě přímější vazbu představuje Djangův dlouholetý hudební partner Stéphane Grappelli, který pořídil vlastní interpretaci v březnu 1971 společně s klavíristou Marcem Hemmelerem, kontrabasistou Eberhardem Weberem a bubeníkem Kennym Clarem. Nahrávka vyšla na albu "Afternoon in Paris" společnosti MPS.

Po hudební stránce je Afternoon in Paris swingovou skladbou ve středním tempu s klasickou 32taktovou formou AABA. Její veselá, plynulá melodie kontrastuje s překvapivě propracovanou harmonickou strukturou. Přestože se běžně hraje v C dur, části A procházejí tóninovými centry C dur, B dur se sníženým tónem B (B-flat major) a As dur, především prostřednictvím postupů ii–V–I. Kontrastní část B vrací harmonii směrem k hlavní tónině. Tyto změny vytvářejí výborný prostor pro melodickou improvizaci, vedení hlasů a práci s dočasnými tóninovými centry.

Pro hudebníky manouche jazzu představuje Afternoon in Paris zajímavé propojení amerického bebopu s evropským akustickým jazzem. Její živý swingový charakter přirozeně funguje s kytarovým doprovodem a rytmem la pompe, zatímco proměnlivá harmonie nabízí příležitosti pro elegantní akordové substituce a melodický rozvoj. Grappelliho interpretace ukazuje, jak lze skladbu přiblížit prostřednictvím výrazného frázování jazzových houslí a propojit tak moderní harmonický jazyk Johna Lewise s hudební tradicí spojenou s Djangem Reinhardtem.

Zajímavosti:

• Navzdory pařížskému názvu byla Afternoon in Paris poprvé nahrána 17. října 1949 v New Yorku skupinou J. J. Johnson's Boppers. Během session vznikly dvě verze, z nichž druhá vyšla v roce 1950 na desce New Jazz 820.
• Na slavné pařížské nahrávce z roku 1956 účinkovali John Lewis na klavír, Sacha Distel na kytaru, Barney Wilen na tenorsaxofon, Pierre Michelot na kontrabas a Connie Kay na bicí. Titulní skladba alba trvá přibližně devět minut.
• Barneymu Wilenovi bylo během pařížského nahrávání pouhých devatenáct let. Později se stal významnou osobností francouzského moderního jazzu.
• Sacha Distel se později mezinárodně proslavil jako zpěvák, ale ještě před svou popovou kariérou byl uznávaným jazzovým kytaristou, který vystupoval s předními americkými i francouzskými hudebníky.
• John Lewis složil také skladbu "Django", samostatnou poctu Djangovi Reinhardtovi, kterou v roce 1954 nahrál Modern Jazz Quartet. Neměla by se zaměňovat s Afternoon in Paris.
• Grappelliho album "Afternoon in Paris" z roku 1971 obsahuje vedle titulní skladby také Djangovy kompozice "Manoir de mes rêves" a "Daphne".

Afternoon in Paris ukazuje hudební dialog mezi americkým bebopem a evropským jazzem v poválečných letech. Od první nahrávky v New Yorku přes slavnou pařížskou session až po pozdější interpretaci Stéphana Grappelliho se skladba stala trvalou součástí jazzového repertoáru. Její zapamatovatelná melodie a nápadité harmonické postupy dodnes inspirují hudebníky, kteří objevují swing, improvizaci a umění přecházet mezi různými tóninovými centry.