How High the Moon

How High the Moon je americký jazzový standard, jehož hudbu složil Morgan Lewis a text napsala Nancy Hamilton. Poprvé byl vydán v roce 1940 a na jevišti jej představili Alfred Drake a Frances Comstock v broadwayské revue "Two for the Show", která měla premiéru 8. února 1940. Původně romantická balada rychle upoutala pozornost jazzových hudebníků. Benny Goodman se svým orchestrem a zpěvačkou Helen Forrest skladbu nahrál již 7. února 1940, tedy den před broadwayskou premiérou. V následujících desetiletích se stala oblíbeným repertoárem swingových i bebopových hudebníků a jedním z nejvýznamnějších improvizačních standardů jazzové historie.

Django Reinhardt nahrál How High the Moon několikrát. Jeho nejstarší doložená nahrávka pochází z prosince 1944, kdy vystupoval se souborem Jazz Club Mystery Hot Band, v němž hráli také američtí jazzoví hudebníci včetně trumpetisty Bernieho Previna, klarinetisty Peanutse Hucka a klavíristy Mela Powella. Zvlášť významná je verze z 26. března 1947 s Quintette du Hot Club de France. Na ní účinkovali Django na sólovou kytaru, Stéphane Grappelli na housle, Joseph Reinhardt a Jean "Matelot" Férret na doprovodné kytary a Emmanuel Soudieux na kontrabas. Django skladbu zahrál také ve francouzských rozhlasových nahrávkách během roku 1947 a znovu ji nahrál s Grappellim v Římě přibližně v lednu až únoru 1949.

Po hudební stránce je How High the Moon běžně interpretována jako 32taktový jazzový standard ve formě ABAC, nejčastěji v G dur. Jejím nejvýraznějším rysem je sled měnících se tóninových center: z G dur přechází prostřednictvím postupu ii–V–I do F dur, odkud harmonie pokračuje směrem k Es dur a nakonec se vrací do G dur. Změna durového tónického akordu na mollový septakord umožňuje plynulý přechod do další tóniny. Tyto modulace spolu s chromatickými průchodnými akordy a dominantními rozvody vytvářejí mimořádně zajímavý prostor pro improvizaci nad proměnlivou harmonií.

Pro hudebníky manouche jazzu představuje How High the Moon výborný studijní materiál propojující swingový rytmus, melodickou improvizaci a harmonický pohyb. Django a Grappelli ukázali, jak lze její propracované akordové postupy interpretovat v čistě akustickém strunném obsazení. Harmonie skladby se navíc stala zásadní také pro vývoj bebopu. Charlie Parker a trumpetista Benny Harris jsou uváděni jako autoři "Ornithology", nové melodie postavené na harmonickém základě How High the Moon. Společné studium obou skladeb tak ukazuje, jak rozdílné melodické nápady mohou vzniknout nad stejným sledem akordů.

Zajímavosti:

• Broadwayská revue "Two for the Show" měla premiéru 8. února 1940 a dosáhla 124 představení. How High the Moon v ní poprvé uvedli Alfred Drake a Frances Comstock.
• Orchestr Bennyho Goodmana nahrál skladbu již 7. února 1940 se zpěvačkou Helen Forrest a kytaristou Charliem Christianem. Nahrávka vyšla na desce Columbia 35391 a patřila k prvním úspěšným interpretacím skladby.
• Djangova prosincová nahrávka z roku 1944 se skupinou Jazz Club Mystery Hot Band představuje pozoruhodné setkání francouzských a amerických jazzových hudebníků během posledních měsíců druhé světové války.
• Charlie Parker a Benny Harris vytvořili "Ornithology" na harmonických postupech How High the Moon. Parkerova nahrávka z roku 1946 se stala jedním z nejznámějších příkladů bebopového kontrafaktu, tedy nové melodie složené nad již existující harmonií.
• Ella Fitzgerald proměnila How High the Moon v jednu ze svých charakteristických koncertních skladeb. Její slavná živá interpretace na albu "Ella in Berlin" z roku 1960 obsahuje rozsáhlou scatovou improvizaci a hudební citace, včetně odkazů na Ornithology.
• Les Paul a Mary Ford nahráli v roce 1951 průkopnickou verzi využívající vrstvení kytarových a vokálních stop. Skladba se držela devět týdnů na prvním místě americké hitparády a v roce 2002 byla zařazena do amerického National Recording Registry.
• Přestože skladba původně vznikla jako pomalejší divadelní píseň, postupně se proměnila v oblíbený základ pro rychlé jazzové improvizace. Krásně tak ukazuje, jak výrazně se může hudební dílo měnit prostřednictvím interpretace.

How High the Moon je pozoruhodným příkladem skladby, která svým významem daleko překročila původní broadwayské prostředí. Od akustického swingu Djanga Reinhardta a bebopových experimentů Charlieho Parkera přes vokální improvizace Elly Fitzgerald až po průkopnické nahrávací postupy Les Paula propojuje několik zásadních etap jazzové historie. Díky propracované harmonii a melodické otevřenosti dodnes patří mezi nejdůležitější standardy pro hudebníky, kteří se věnují improvizaci, swingu a modernímu jazzu.