Tico-Tico no Fubá

Tico-Tico no Fubá je jedna z nejslavnějších brazilských instrumentálních skladeb na světě. Napsal ji Zequinha de Abreu v roce 1917 a patří do tradice chora. Proslavila se rychlou melodií, synkopovaným rytmem a nezaměnitelnou energií. Původně šlo o čistě instrumentální skladbu; portugalské i anglické texty vznikly až později s rostoucí mezinárodní popularitou melodie.

Django Reinhardt podle známých diskografií Tico-Tico no Fubá nenahrál. Skladba pochází z brazilské tradice choro a nepatří do historického repertoáru Manouche Jazzu. Její virtuózní melodie, akustický rytmický tah a prostor pro improvizaci ji však činí mimořádně vhodnou pro Gypsy Jazz úpravy.

Hudební charakter:
Tico-Tico no Fubá je rychlá, hravá a technicky náročná skladba. Melodie se pohybuje v dlouhých rychlých frázích nad výrazně synkopovaným doprovodem a vytváří pocit téměř nepřetržitého pohybu. Je ideální pro virtuózní melodické nástroje, jako jsou flétna, klarinet, mandolína, cavaquinho, kytara nebo housle.

Vztah k Manouche Jazzu:
Tico-Tico no Fubá není původně skladba Manouche Jazzu, ale propojení obou tradic funguje překvapivě přirozeně. Choro i Gypsy Jazz staví na akustické souhře, přesném rytmu, virtuózní melodické hře a improvizaci. Moderní hráči Gypsy Jazzu proto skladbu často přebírají a přetvářejí její brazilský rytmický charakter, aniž by ztratila svou typickou melodii a energii.

Zajímavosti:

• Zequinha de Abreu skladbu napsal v roce 1917 a původně ji nazýval Tico-Tico no Farelo.
• Název byl později změněn na Tico-Tico no Fubá, aby nedocházelo k záměně s jinou skladbou stejného původního názvu.
• Tico-tico je malý brazilský pták a fubá znamená kukuřičnou mouku. Název tak připomíná malého neposedného ptáčka rychle zobajícího kukuřičnou mouku.
• Skladba byla původně instrumentální. Texty vznikly až později, včetně portugalské verze spojené se jménem Aloysio de Oliveira a anglického textu Ervina Drakea.
• Ve 40. letech se skladba stala mezinárodním hitem díky nahrávkám interpretů, jako byli Ethel Smith nebo The Andrews Sisters.
• Carmen Miranda ji předvedla ve filmu Copacabana z roku 1947, což ještě posílilo její celosvětové spojení s brazilskou hudbou.

Tico-Tico no Fubá dokonale ukazuje, jak se brazilské choro dokázalo prosadit po celém světě, aniž by ztratilo svou vlastní rytmickou identitu. Více než sto let po svém vzniku stále fascinuje rychlostí, hravostí, melodickou invencí a energií — a je mimořádně vděčnou skladbou pro nové akustické interpretace.