Vipers, muggles, reefers, tea nebo gage — marihuana měla v raném jazzu vlastní slovník. Poznejte slang, hudebníky a příběhy ukryté za některými z nejpodivnějších názvů skladeb swingové éry.
Poslouchejte dost jazzu z 20. a 30. let a dříve nebo později začnou vyskakovat podivná slova.
Vipers. Muggles. Reefers. Tea. Gage. Mezz.
Nebyla to náhodná nesmyslná slova. Patřila ke slangovému slovníku spojenému s marihuanou — a po určitou dobu byl tento slovník úzce propojený se světem jazzu.
Dodnes přežívá v názvech skladeb jako Viper’s Drag, Viper’s Dream, If You’re a Viper nebo Armstrongova Muggles. Dnešnímu posluchači mohou tyto odkazy snadno uniknout. Hudebníkům a publiku té doby ale zdaleka nepřipadaly tak tajemné.
Kdo byl viper?
V jazzovém slangu byl viper kuřák marihuany.
Přesný původ tohoto slova není jistý. Jedno oblíbené vysvětlení ho spojuje se syčivým zvukem při potahování z malé marihuanové cigarety. Ať už je tento příběh skutečným původem výrazu, nebo ne, ve 30. letech už bylo slovo „viper“ v jazzové kultuře pevně zabydlené.
A vipers měli vlastní slovník.
Viper — kuřák marihuany.
Reefer — obvykle marihuanová cigareta.
Tea — marihuana.
Gage — marihuana, výraz známý především díky Louisi Armstrongovi.
Muggles — další dobový slangový výraz pro marihuanu.
Mezz — slovo s obzvlášť neobvyklým příběhem.
Seznamte se s Mezzem
Milton „Mezz“ Mezzrow byl klarinetista a saxofonista, který se pohyboval po jazzových scénách Chicaga a New Yorku a hrál mimo jiné se Sidneym Bechetem.
Jeho pověst v harlemských 30. letech ale nestála jen na klarinetu.
Mezzrow se proslavil také prodejem marihuany hudebníkům. Jeho zboží si podle všeho vybudovalo takovou pověst, že se „mezz“ nebo „mezzrow“ samo stalo jazzovým slangem pro marihuanu nebo marihuanovou cigaretu.
O mnoho let později tento svět otevřeně popsal ve své autobiografii Really the Blues z roku 1946.
Uvnitř scény byl natolik známý, že se dostal i přímo do hudby. Slavná skladba Stuffa Smitha If You’re a Viper obsahuje přímou narážku na „Mighty Mezz“.
Před „Reefer Madness“
Je lákavé jednoduše říct, že marihuana byla v rané jazzové éře legální. Skutečnost byla složitější.
Po velkou část 20. let a začátku 30. let neexistoval ve Spojených státech celostátní federální zákaz marihuany. Jednotlivé státy však už mezitím začaly přijímat vlastní omezení a zákazy.
Na začátku 30. let už byla marihuana v řadě států zakázaná a federální politika se zásadně změnila s Marihuana Tax Act z roku 1937, který prostřednictvím registrací a daňových povinností dostal konopí pod velmi přísnou federální kontrolu.
Viper kultura tedy existovala v přechodném období.
Na některých místech mohla být marihuana poměrně snadno dostupná, zatímco jinde už byla nelegální nebo se stávala stále častějším terčem úřadů. Policejní razie a zatýkání byly skutečné. Louis Armstrong byl v Kalifornii za držení marihuany zatčen už v roce 1931.
V některých jazzových kruzích si marihuana získala pověst alternativy k těžkému pití. To samozřejmě neznamená, že ji kouřil každý jazzový hudebník — ani zdaleka — ale spojení bylo natolik výrazné, že zanechalo stopy v hudbě i v jejím jazyce.
Tea pads: harlemské místnosti s marihuanou
Existovala dokonce místa určená převážně právě k jejímu kouření.
V Harlemu se jim říkalo tea pads.
Obvykle šlo spíš o soukromé pokoje nebo byty než o klasické noční kluby. Dobové popisy zmiňují tlumené osvětlení, pohodlný nábytek, hudbu z rádia, gramofonu nebo jukeboxu, kadidlo používané k překrytí zápachu a skupinky lidí, které spolu seděly a kouřily.
Reportáž časopisu The New Yorker z roku 1938 zavedla čtenáře přímo do jednoho takového harlemského tea padu a popsala „viper“ jako místní označení kuřáka marihuany.
O několik let později vyšetřovatelé pracující pro slavnou newyorskou LaGuardia Committee odhadovali, že v Harlemu fungovalo přibližně 500 tea pads a nejméně 500 nezávislých prodejců marihuany.
Šlo o odhad, nikoli přesné sčítání, ale i tak ukazuje, jak pevně byla tato kultura začátkem 40. let zakořeněná.
Ještě zajímavější než samotná čísla jsou dobové popisy. Tea pads byly líčeny méně jako chaotická doupata a spíš jako neformální společenské místnosti. Lidé poslouchali hudbu, povídali si, sdíleli cigarety a odpočívali.
Jazz a marihuana samozřejmě nebyly jeden a tentýž svět — mnoho hudebníků nekouřilo a marihuanová kultura sahala daleko za hranice hudební scény — jejich průnik byl ale dost velký na to, aby po sobě zanechal pozoruhodnou hudební stopu.
Louis Armstrong a „Muggles“
Jeden z nejjasnějších příkladů nabízí Louis Armstrong.
V roce 1928 Armstrong se svými Hot Five nahrál instrumentální skladbu Muggles. Její název používal tehdejší slangové označení marihuany.
Armstrong později o svém užívání marihuany mluvil otevřeně a sebe i další kuřáky označoval jako „vipers“. Ani zatčení v roce 1931 nezměnilo jeho náklonnost k tomu, čemu obvykle říkal gage.
A Armstrong rozhodně nebyl sám.
Odkazy na marihuanu pronikaly do názvů, textů i mluvených pasáží nahrávek swingové éry. Někdy byly naprosto zjevné. Jindy fungovaly skoro jako interní vtip mezi hudebníky a posluchači, kteří slang znali.
Z Harlemu do Djangovy Paříže
Tento jazyk nezůstal uzavřený jen v Harlemu.
Američtí hudebníci přenesli přes Atlantik jazz — a spolu s ním i jeho slovník.
Obzvlášť dobrým příkladem je houslista Stuff Smith, jehož repertoár z roku 1936 zahrnoval jak I’se a Muggin’, tak If You’re a Viper.
Ve stejném roce nahráli Django Reinhardt a Quintette du Hot Club de France I’se a Muggin’ v Paříži s americkým zpěvákem Freddym Taylorem.
Freddy Taylor představuje další pozoruhodné spojení.
V Paříži roku 1935 nahráli Freddy Taylor and His Swing Men from Harlem skladbu Viper’s Dream, spojenou se saxofonistou a aranžérem Fletcherem Allenem. Později se dostala do repertoáru Hot Clubu a stala se známou generacím gypsy-jazzových hudebníků.
Viper’s Drag
A pak je tu Fats Waller.
Wallerova Viper’s Drag se stala jednou z nejznámějších instrumentálních skladeb, které toto slovo zachovaly přímo v názvu.
Waller patřil do stejného hudebního světa, v němž mohly dvojsmysly, slang a narážky na marihuanu překvapivě volně putovat mezi hudebníky, publikem a nahrávkami.
Jazyk ukrytý v hudbě
A právě to je možná na celém příběhu nejzajímavější.
Marihuanová kultura kolem raného jazzu po sobě nezanechala jen historky o hudebnících, kteří kouřili.
Zanechala po sobě jazyk.
Některá z těchto slov zmizela. Jiná se stala součástí běžné angličtiny. A několik z nich zůstalo navždy zachováno v nahrávkách, které hudebníci hrají ještě téměř o století později.
Jakmile tento slovník znáte, staré názvy skladeb začnou vypadat jinak.
Viper’s Dream už není jen nějaký tajemný sen.
Viper’s Drag už není jen podivně pojmenovaná klavírní skladba.
A I’se a Muggin’ patří do hudebního světa, v němž Stuff Smith, Mezz Mezzrow, Louis Armstrong, Freddy Taylor a nakonec i Django Reinhardt nebyli propojeni jen jazzem, ale také slangem a kulturou, která s ním cestovala.